Čtyři

„Venku zase prší,“ řekl bych, kdyby pršelo. Jenže neprší. Venku jsou mínus dva a je hustá mlha. Mlhu mám rád. Hlavně ve dne, to působí víc apokalypticky. Město sice žije svym životem, ale mlha ho trochu dusí a zpomaluje. To mě baví. V noci je ale mlha nudná. Nemá žádnej smysl.

Sousedi nade mnou si pouštěj nahlas house. Vtipný! Jestli to ale do půl hodiny nevypnou, naserou mě. Občas někdo zařve. Podle tónu a vejšky hlasu to bude nějaká ožralá kravička, co zapomněla, že Silvestr je až zejtra. Dutá rána shora právě zarezonovala celym bytem. PAN PAN MEDICAL! Holčička asi přebrala. Přeju jí krásnou kocovinu. Hudba utichá přesně s úderem desátý. To jsou mi ale vychovaný houseři.

Mlha neustupuje. Koukám z okna směrem k poliklinice. Modrej neonovej nápis Poliklinika je to jediný, co je z její budovy skrz mlhu vidět. Vlastně i v noci ta mlha nějakej smysl má. Ukazuje, že neonový nápisy maj ve městě svoje místo. Velkoměsto prostě musí mít neony.