Pět

Venku zase prší. Původně to měl bejt pokus o sníh, ale cestou na zem si to rychle rozmyslel a transofrmoval se ve smysluplnější skupenství. Je zima. Město se vzpamatovává ze svátečního masakru. Po ulicích se pořád povalujou zbytky zábavní pyrotechniky a metací auta pracujou přesčas.

V práci to vypadá jako po morový ráně. A ty, co se vrátili z dovolený, nejsou schopný přepnout zpátky do pracovního módu. Venku na cigáru koukám na hřbitov, zatimco kolegyně naříká, jak strašnej byl její let z Barcelony. „Mělo to hodinu zpoždění! A navíc nám nedali ani pořádně najíst.” Přikyvuju, že je to hrozný. Jenže zároveň vim, že ona to myslí uplně jinak než já. Zatimco ona si fakt stěžuje na to, že během dvouhodinovýho letu nedostala nažrat a musela se tak naprásknout burgráčema v McD na LKPR, já v tom vidim úpadek letecký dopravy, za kterej můžeme my všichni.

Chybí mi starý dobrý časy lítání. Patřim mezi mileniály, takže mluvim hlavně o devadesátkách. Jo, sedmdesátky, to bylo ještě lepší. Ale lítání v devadesátejch bylo pořád přijatelný. Před startem vám dali hašlerku, aby vám prasklo v uších při stoupání. Po jídle jste dostali teplej vlhčenej ubrousek. Jídlo se nejen dalo žrát, ono bylo fakt dobrý. A i letušky byly krásnější. A letadlovej park? Nádhera. Nikdy nezapomenu na božský Tu-154 ČSA. Letadlo králů! Místa jako ve Volze. Když jste vyhráli a seděli jste u nouzovejch, natáhli jste nohy a pořád se nedotýkali sedadla před váma. Jo, bordel to dělalo pekelnej. Prakticky si nešlo za letu ani povídat. Ale to letadlo mělo duši. Mám rád Tůčka. Ty dnešní letadla mě nebavěj. Jo, karbonový vlákna, odlehčený konstrukce, ekologický motory, supermoderní bezpečnostní prvky. Hezký. Ale co z toho, když sedíte namačkaný na půl metru čtverečnim a žerete oschlou bagetu, kterou zapíjíte vodou za pět Euro. Nestěžuju si na služby jako takový, protože pro mě je let letadlem pořád něco, co považuju za zázrak techniky a zázrak lidstva. Špatný služby jsou jenom odrazem toho, jak lítání lidem už vůbec nepřipadá zvláštní. A to mě sere.

Nepotřebuju levný letenky. Dejte mi normální cenu a za ní normální služby. Protože lítání je prostě svátek a já si ho chci užít. A nemělo by nikdy zevšednět tak, jak zevšednělo. Nemám rád naší civilizaci. Hrozně rychle si zvyká na pohodlí a na přísun věcí, o jejichž existenci nemělo ještě před minutou nejmenší tušení. Doprdele, vždyť i program Apollo skončil, protože o lety na Měsíc už veřejnost neměla zájem. Lety na Měsíc! Pak se divte, že maj Emirates takovej úspěch.

Až přístě poletíte letadlem, uvědomte si, že sedíte v křesle deset tisíc metrů nad zemí a letíte – jo, letíte – devítistovkou za hodinu! Jestli vám tohle nepřipadá naprosto úžasný, jděte do prdele i s vašim kelímkem kafe ze Starbucks. Lidi by si neměli hrát na bohy, jenže v případě vynálezu letadla se jim to povedlo. A to si zaslouží velkej respekt. Takže seďte na prdeli, žerte tu oschlou bagetu a vychutnávejte si výhled z okýnka. Jo, vy nesedíte u okýnka? To je mi vás hrozně líto. Možná by bylo lepší, kdybyste šli pěšky, nebo jeli na koni. Protože tak se to ještě před sto lety dělalo.