Čtyřicet šest

Vilnius. Sedm hodin a pět minut ráno. Na první kolej přijíždí LTG Link. I v tomhle vlaku se mi podařilo chytnout místenku do první třídy. Je to úplně stejnej typ soupravy, kterou jsem do Vilniusu přijel. Sedám si na čtyřku se stolem a dostávám vodu. Následuje nabídka kávy a čaje. Kafe si z nádraží nesu svoje, takže s díky odmítám. Otevírám notebook a začínám pracovat. Tohle bude jedna z těch kratších cest, takže se snažim odbavit co možná nejvíc věcí.

Čtvrt na deset. Stanice Šiauliai. Se sto třiceti tisícema je tohle čtvrtý nejlidnatější město Litvy. Nic moc zajímavýho tu na pohled neni. Vystupuje tu ale hodně lidí. Zbytek už pravděpodobně pojede na konečnou, zbytek osazenstva jsou totiž převážně baťůžkáři, jako jsem já. Zbejvaj nám tři zastávky. Jedna v Litvě, dvě v Lotyšsku.

Kolem desátý přejíždíme státní hranici. Opět se vůbec nic neděje. Jen zpráva od operátora. O půl hodiny pozdějš přijíždíme do Jelgavy — první a zároveň předposlední zastávky v Lotyšsku. Počasí vypadá velmi dobře. Dneska pršet nebude!

Zpomalujeme, kolem vlaku začíná růst město. Z malejch chatek se stávaj domečky, z domečků činžáky. Z činžáků velký obytný bloky a businessový centra. Vjíždíme na most nazvaný Železniční most a pod náma se začíná rozprostírat Daugava. Most se zdá bejt nekonečnej, stejně tak šíře týhle majestátní řeky. Pár desítek metrů za mostem už jsou vidět první peróny. Blíží se dnešní konečná.

Centrālā stacija Rīga. Je jedenáct hodin a čtyři minuty — přijíždíme tak opět na vteřinu přesně podle jízdního řádu. Zatim jsem na tomhle vejletě nanasbíral ani minutu zpoždění. Neuvěřitelný. Tohle nádraží je trochu větší bestie, než bylo to ve Vilniusu. Je tu tak dvojnásobek kolejí a staniční budova připomíná nákupní středisko. Teda, ono to částečně nákupní středisko je. Příjezdová hala totiž přímo navazuje na obchoďák Origo Centrum.

Cestu na hostel absolvuju pěšky. Trochu jsem ji ale podcenil. Jsou to sice jen dva kilometry, půjdu ale celou dobu podél hlavní magistrály. Je tu asi milion aut. Trouběj a jsou plný nasranejch lidí. Velkej kontrast oproti mírumilovnýmu Vilniusu. Až moc mi tenhle kus města připomíná centrum Prahy. Každejch dvě stě metrů je semafor pro chodce, cesta mi tak zabírá něco přes půl hodiny.

Rychlej check-in, sprcha, nákup denní lítačky na místní socku a vyrážim ven. Venku se snažim pochopit, jak je možný, že je Riga menší město než Vilnius. Pocitově je totiž několikanásobně větší. Na první pohled je to takovej Petrohrad z Wishe. Široký bulváry, stará vysoká zástavba, obrovský promenády a náměstí. Menší než Vilnius je přitom jak počtem obyvatel, tak rozlohou. Jasně, velkou část Vilniusu jsem vůbec neviděl. Tvořej ho předevšim obytný, obchodní a průmyslový čtvrti, ve kterejch toho ke koukání moc neni.

Hned za rohem od hostelu potkávám partu asi dvaceti ožralejch Sparťanů. Samozřejmě, jel jsem jenom slabejch patnáct set kiláků, tak proč by tu nebyli?

Smrt Letný!