Tag #vlaky

Riga byla zajímavá. Prošel jsem velkou část města, zastavil se v pár podnicích, poslechl si lotyšskou slam poetry a dal si místní pivo. Možná se sem ještě vrátim, má to tu zajímavou atmosféru.

Vilnius. Sedm hodin a pět minut ráno. Na první kolej přijíždí LTG Link. I v tomhle vlaku se mi podařilo chytnout místenku do první třídy. Je to úplně stejnej typ soupravy, kterou jsem do Vilniusu přijel. Sedám si na čtyřku se stolem a dostávám vodu. Následuje nabídka kávy a čaje. Kafe si z nádraží nesu svoje, takže s díky odmítám. Otevírám notebook a začínám pracovat.

Železniční zastávka Vilnius je útulná stavba, kterou bych sice do žebříčku nejhezčích evropskejch nádraží nezařadil, ale účel plní. Je tu všechno, co potřebuješ – trafika, kavárna, lavičky, záchody.

Litva. Ten pocit, když se poprvé ocitneš v zemi, ve který jsi nikdy nebyla. Bylo by odvážný tvrdit, že to s tebou udělá něco zásadního. Prostě jsi přejela z jednoho bodu, co něco znamená, do bodu, co znamená něco jinýho. Teda pro někoho. Vlastně pro spoustu lidí. Jenže už není nikdo, kdo by ti to potvrdil. Hraniční kontrola neproběhne. Nikde nestavíš. Není tu jediná cedule. To, že jsi v jiný zemi, ti oznámí až tvůj operátor.

Neděle, osmnáct hodin a patnáct minut. Ve Fantově kavárně nezbejvá jediný volný místo. V tuhle hodinu jsem tu vlastně nikdy nebyl, takže nedokážu říct, jestli je to normální, nebo ne. Baltic Express jede na minutu přesně. Dokonce na vteřinu. Je za devět minut sedm. Píšu kamarádce, že vyrážim na cestu. Zrovna se vrací s manželem z Polska. Prej se naše vlaky budou křížit někde u Pardubic.

Neprší. Pršelo snad celej měsíc. Přišlo vedro a s nim čas na kraťasy a rakovinotvorný antiperspiranty. Miloš mi vypráví o Colours of Ostrava. Mám zaostřeno na vysočanskej železniční koridor za jeho hlavou. Zrovna po něm projel CityElefant.

Venku zase prší. Ranvej je mokrá a je cejtit, že brždění trvá letadlu dýl, než normálně. Airbus 319 je malý, ale pěkný letadlo. I když mám radši Boeingy, tři sta devatenáctka se Aibusu povedla. Stansted praská ve švech. Konečně se dostávám na řadu u pasovky. Starší chlapík za přepážkou se směje od ucha k uchu. Ledabyle si prohlídne mojí občanku a vrací mi jí se slovy „Welcome to Great Britain!”