Dvacet pět

Další platíčko Paralenu v hajzlu. Horečka na pár hodin ustoupila. Trávim pátej den v posteli. Veškerou nabídku Netflixu jsem vyčerpal už včera, takže sleduju mimořádnou schůzi sněmovny kvůli lithiu na dvacet čtyřce. Je to ještě mnohem nudnější, než to zní. V newstickeru se střídaj zprávy o Trumpově imigračnim zákonu a požárech v Portugalsku. Po chvíli přepínám na náhodnej kanál. ZDF? Ani jsem nevěděl, že ji mám.

Mute. Probírám se sbírkou vinylů a divim se, kolik jich mám. Našel jsem hodně desek o kterejch jsem vůbec nevěděl. Často si totiž při cestě z práce zajdu do bazaru, nebo Bontonlandu a nějakou si koupim. Pak ji založim a zapomenu na ni. Někdy mi taky kamarádi věnujou desku, co koupili někde ve frcu nebo našli u babičky na půdě. Vykoukla na mě například dobová deska Duran Duran lisovaná v NDR. Myslim, že mi ji kdysi koupila Pavlína na trzích na Míráku. Vždycky, když si probírám sbírku desek, vzpomenu si na dva filmy. Když mám čas, občas si je rovnou pustim.

Prvnim je Reign Over Me. Pro mě životní role Adama Sandlera. Po tomhle filmu jsem ho vzal na milost, ale dva další filmy s nim stačily na to, abych ho začal zase nenávidět. Druhej film je High Fidelity s Johnem Cusackem. Je to vlastně vcelku průměrná romantická komedie. To, že je průměrná, by mi ani nevadilo. To, že je to romantická komedie už trochu jo. Díky Jackovi Blackovi a skvělýmu soundtracku si ten film ale pokaždý užiju. Jo, pro sběratele desek je High Fidelity prostě naprostá povinnost.

Otevírám gramofon a pouštim Low-Life od New Order. New Order mám rád. Zněj přesně tak, jak znít maj: Joy Division bez Iana Curtise, který hrajou něco jako The Cure.

Na ZDF zrovna běží nějaká německá kriminálka. Chlapík s pistolí honí zloděje po Alexanderplatzu a já jenom čekám, až někdo z nich zakopne a rozbije si držku. Marně. Paracetamol zabírá. Zavíraj se mi oči. Usínám na gauči.

I like talking in my sleep…