Dvacet šest

Venku zase prší. Poprvý zažívám boční vítr při přistání na Ruzyni. Nic příjemnýho. Návraty domů z cest jsou vždycky bolestivý. Tentokrát i proto, že mě poprvý v životě dohnal jet lag. Teda pásmová nemoc, jak se tomu řiká v českejch vodách. Před terminálem, ve čtverci vyhrazenym na kouření, postává hlouček Čechů. Popíjej lahváče Kozla a bavěj se o poslednim zápase Sparty. Už teď se mi stejská po Vancouveru. A po San Franciscu. Ještě tejden by to chtělo. Nebo spíš dva.

Venku je pořád světlo, ale já už mám půlnoc. Nedokážu to pobrat. Uber, sprcha, kafe. Sedám si na gauč, pouštim hudbu a snažim se bojovat s únavou. Marně. Po půl hodině usínám. Zdá se mi o ní. Budí mě kytarový sólo Briana Maye. Je sedm večer. Chce se mi spát, ale musim to rozchodit. Zvedám telefon, obvolávám kamarády a vyrážim do města.

Bělohorská se plní lidma, co vyrážej za večernim chlastánim. Tramvaj je ale nezvykle prázdná. Jenom já, krásná mladá holka s retrívrem a babička, která se lupou snaží rozluštit nálepku složení na balíku špaget. Déšť houstne. Po oknech tramvaje stejkaj proudy vody a tmu u Královskýho letohrádku prořezávaj záblesky, jak se pantograf mazlí s mokrou trolejí. Projíždíme Chotkovou. Koukám se z okýnka a vyhlížim z kopce město. Někde dole je schovaná Praha. V mlze je vidět jenom nažloutlý světlo pouličních lamp Klárova, zbytek města je v nedohlednu. Chtěl jsem vlízt do metra na Malostranský, ale v poslední chvíli zůstávám sedět. Dvacetdvojka mě doveze na Mírák taky. Přistupuje pár ruskejch turistů. Díky svejm základům ruštiny dekóduju téma jejich hovoru. Buď se bavěj o tom, že nemaj rádi Zemana, nebo o tom, že ho rádi maj.

Na Míráku déšť konečně trochu povolil. Využívám toho a přebíhám do Ron Baru. Teniskama bruslim po mokrejch kočičích hlavách, kterejma je vydlážděný celý tohle posraný náměstí a každejch deset metrů bojuju s gravitací. V baru už čeká kamarád. Hlouček hlasitejch dam, který tu asi oslavujou menopauzu, ho přiměl nasadit si sluchátka, takže můj příchod ani neregistruje. Všímá si mě až ve chvíli, kdy vysokofrekvenční smích jedný z dam prořízne zatuchlej vzduch hospody. Přisedám a objednávám si pivo.

Doma.