Dvacet tři

Zase na severu. Po dlouhý době nemám nic na práci, tak vyrážim mimo Prahu. Cesta do rodnýho města dneska ubíhá hrozně pomalu. A čim víc se blížim k městu, tim víc si uvědomuju, jak už to pro mě neni domov.

Napadlo mě, že si prohlídnu svůj rodnej dům. Jestli se to teda tak dá vůbec nazvat. Je to sešlej panelák z brzkejch osmdesátek, postavenej ze státních dotací pro podporu těžby uranu v okolí města. Neviděl jsem ho už skoro deset let.

Vjíždim do naší starý ulice a míjim svojí základku. Moc se tu nezměnilo. Jen stromy jsou o dost vyšší. Na školnim hřišti postavili novej plot. Náš panelák vypadá uplně stejně, jak si ho pamatuju, jenom postavili nový vchodový bloky a vyměnili dřevený okna za plasťáky.

Vystupuju z auta a pomalu se sunu ke vchodu 2151. Je tu hrozný ticho. Pamatuju si, že to tady žilo. A to i v době, když už se město potýkalo s obrovskym exodem. Z šestnácti bytovek jsou záclony v necelý polovině z nich. Dětský hříště, co stálo vedle baráku, zbourali a vysázeli tu pár stromů. Vlastně to tu vypadá mnohem líp, než když jsem tu žil. Jenom tu nejsou lidi. A to je hrozně depresivní. Zapaluju si a asi pět minut postávám před vchodem a pozoruju okno pokoje, ve kterym jsme se ségrou strávili půlku života. Na chvilku mě napadá, že bych zazvonil na nájemníky, ale rychle se probírám z týhle debilní melancholie a vyrážim na cestu do Prahy.

Cestou z města se ještě zastavuju u bejvalýho obchoďáku Uran. Nedávno jsem se dozvěděl, že je na něj od města vydanej demoliční výměr. Lidem to prej vadí. Údajně se jedná o jedno z nejdůležitějších děl architekta Emila Přikryla. Já ti nevim. Je to poměrně odpornej barák, ze kterýho bolševik přímo čpí. Chci zajít na kafe do Unionky, jenže je zavřená kvůli rekonstrukci. Zkoušim ještě blízký okolí, ale kromě baru Москва je všechno v centru zavřený. Ulice jsou liduprázdný. Jenom občas projede okolo auto. Nemá to smysl. Sedám do auta a najíždim na legendární silnici číslo 9.

Radio 1 hraje zase nějakej psychohoubičkovej alternativ, tak přepínám na Radiožurnál. Rozhovor s lídrem volební strany Rozumní. To nedám. Naslepo pouštim přehrávač. Je v něm zapomenutá placka Bestiálně šťastní od Fixy. Je tam snad od prvního dne, co jsem si koupil auto.

…z rádia hráli ranní mši pro severní Čechy, nahoře pluly mraky, dole pluly ledy…