Osm

Obut a oblečen, počítám minuty. Čeká mě příšerná křížová cesta. Došlo mi totiž mlíko a dal bych si kafe. S mlíkem. Venku napadlo asi půl metru sněhu. Vypadá to, že se deště hodně dlouho nedočkám. Sníh od odpoledne stačil zmrznout. Ve škole jsem dával pozor, takže vim, že za to může teplota vzduchu. Ta se teď pohybuje kolem mínus deseti.

Vycházim z baráku a po pár krocích předvádim ukázkovej Hammerzeit. Ulice je vylidněná. Pryč jsou i auta. Podívejme se, tolik lidí v Praze má garáže! Nebo možná jenom zůstali viset někde na horách a už se nedokázali vrátit zpátky. Každopádně ulice vypadá, jako by sněžný pluhy odklidily všechno, co jim přišlo do cesty. Kromě sněhu teda.

U Nguyenů kupuju mlíko a vydávám se na cestu zpátky. Brát si na sebe conversky nebyl nejlepší nápad. Moje lenost soukat se do pohor si asi vybere svojí daň. Cestu kupodivu zvládám bez úhony, i když si kolemjdoucí podle mojí chůze musej řikat, že mám problémy s udrženim stolice.

Ulicí projíždí auto a řidič třeští oči, jako by viděl sníh poprvý v životě. Vzhledem k pražský espézetce to vůbec neni vyloučený. Jede krokem a vypadá, že hledá parkovací místo, i když ulice vymetená od aut tomu moc nenasvědčuje. Dojíždí na konec ulice, kde na něj čeká prudkej svah na Bělohorskou. Odbočuje do kopce a vzápětí mi dochází, proč byl tak zelenej. Podle protáčení kol a zároveň nulovýmu pohybu auta hádám, že nepřezul. Otáčí se a vrací se zpátky ulicí. Cestou škrtá zrcátkem o zaparkovaný auto. Moje auto. Moje auto, který už tu stojí tejden, protože taky neni přezutý. Narozdíl od tohodle driftujícího kreténa mám ale dobrou výmluvu. Je čerstvě koupený a bylo mi prodaný bez zimních. Posílám pusu a pěst do autobazaru.

Auto kolem mě projíždí a já se rozmáchnutim rukou snažim signalizovat, že nejsem spokojenej s inteligencí jeho řidiče. Marně. Chlapíkovi se změnila barva v obličeji ze zelený na modrou. Odjíždí. Kam, to nevim. Nic jinýho než prudký klesání a soupání ho tady u nás, v malym San Franciscu, nečeká.

Mám rád sníh. Mám rád i sníh ve městě. Nemám ale rád sníh v Praze. Pro mozky některejch rodilejch Pražáků je totiž až moc paralizující. Možná za to může fakt, že ho znaj jenom z přenosů biatlonu v bedně.