Třicet sedm

Neprší. Pršelo snad celej měsíc. Přišlo vedro a s nim čas na kraťasy a rakovinotvorný antiperspiranty. Miloš mi vypráví o Colours of Ostrava. Mám zaostřeno na vysočanskej železniční koridor za jeho hlavou. Zrovna po něm projel CityElefant. Stmívá se, takže projela jenom silueta se žlutě osvětlenym interiérem. Mám rád vlaky. Vim o nich úplný hovno. Nerozpoznám Brejlovce od Bardotky. Je mi to dost jedno. Jízda vlakem je ale zážitek, kterej nejde ničim jinym napodobit. Pevně daná cesta. Jede se jenom vpřed. Jasně, taky se často stojí.

Rytmický klikání okolků už nám sice moderní železnice skoro vzala, ale stejně je ta váha pětisettunovýho monstra valícího se po ocelovejch kolejích znát. Občas tunel, občas most. Ten pocit „Uhněte, jedeme!” Ti umí dát jenom vlak. Ve vlaku jseš v bezpečí. Ve vlaku je mír.

Kamarádka se mě nedávno ptala, proč jezdim vlakem po Evropě, aniž bych navštívil všechny zajímavý místa po cestě? Těžko se to vysvětluje. InterRail jízdenku využívám asi tak, jak nebyla vůbec navržená. Ve vlaku tak někdy trávim i dvacet hodin denně. Ráno v Praze nastoupim do vlaku a za pár desítek hodin a pár přestupech vystoupim ve Vilniusu. Nebo v centru Paříže. To je svoboda! Moje svoboda.

Bolt z Decady si asi dává ghost race s Eliškou Junkovou. Navigace už vzdala další varování před radarama. Blankou jedeme kilem. Sotva se trefujeme do sjezdu na Vary, přestože má skoro dva kilometry.

Břevnov přechází do nočního režimu. V Pyramidě už svítí jenom pár pokojů a z Radosti vykopávaj poslední štamgasty.

Radiožurnál, zprávy v celou. Gaza. Donbas. Sudán. Za posledních pět let jsem natolik otupěl, že mi zprávy o čemkoliv připadaj jako šimrání za uchem. Prostě se podrbej, ono to přejde. Škoda transparentů, škoda hlasivek. Prostě toho bzučícího komára sejmi a užívej si chvilku klidu, než přiletí další.

Na balkoně vzhlížim k Měsíci. Dneska je monumentální. Vypadá, že se na nás chystá spadnout.

Je dusno. Z vedlejší bytovky je slyšet hučení klimatizace. Já se dneska spokojim s větrákem. Prej padaj Perseidy. Padám do postele. Pro dnešek zavírám.

Pod oknama projela erzeta. Snad jen další kolaps z vedra. Určitě to dopadne dobře.