Tag #letadla

Po všech těch letošních low costech jsou Turkish Airlines vítanou změnou. V economy je nejen místo na nohy, dokonce dostávám i teplou a dobrou snídani s moučníkem.

Prší. Markýza hotelu Arthur se prohejbá pod nahromaděnou vodou. Čekám, kdy někomu spadne na hlavu. Před chvilkou zapadlo slunce. Helsinky mě přivítaly deštěm a silnym větrem. Tramvají jsem se dopravil do hotelu, ubytoval se a vyrazil ven. Prošel jsem si centrum a vydal se zpátky na hotel. Potřebuju se dospat.

Venku zase prší. Poprvý zažívám boční vítr při přistání na Ruzyni. Nic příjemnýho. Návraty domů z cest jsou vždycky bolestivý. Tentokrát i proto, že mě poprvý v životě dohnal jet lag. Teda pásmová nemoc, jak se tomu řiká v českejch vodách.

Letadlo do Minsku odlítá za dvanáct hodin a můj stav se radikálně zlepšil. Chřipka to neni. Jenom nějaká turboviróza, kterou zatim úspěšně likviduju kombinací čaje a předevšim Paralenu.

Venku zase prší. Ranvej je mokrá a je cejtit, že brždění trvá letadlu dýl, než normálně. Airbus 319 je malý, ale pěkný letadlo. I když mám radši Boeingy, tři sta devatenáctka se Aibusu povedla. Stansted praská ve švech. Konečně se dostávám na řadu u pasovky. Starší chlapík za přepážkou se směje od ucha k uchu. Ledabyle si prohlídne mojí občanku a vrací mi jí se slovy „Welcome to Great Britain!”

Venku zase prší. Původně to měl bejt pokus o sníh, ale cestou na zem si to rychle rozmyslel a transofrmoval se ve smysluplnější skupenství. Je zima. Město se vzpamatovává ze svátečního masakru. Po ulicích se pořád povalujou zbytky zábavní pyrotechniky a metací auta pracujou přesčas.