Dvacet

Venku zase prší. Zalejzám do díry na Malostranský. Něco je špatně. Nikdo tu neni. Nikdy v životě se mi to nestalo. Nikdy jsem na tomhle nástupišti nebyl sám. Ne v tuhle denní dobu. Chvíli přemejšlim, jestli jsem nevlezl do zavřený stanice. Eskalátory ale fungjou a odpočet do dalšího vlaku ukazuje 40 vteřin. Hrozně divnej pocit. Pocit samoty v místě, ve kterym byste ho nejmíň čekali. Příjíždí vlak. Je narvanej. Všechno už se zdá bejt v pohodě.

Na Můstku zase opakujou návod na to, jak se dostat na Muzeum, který bude pět měsíců v jednom směru zavřený. Už mi to hlášení leze na nervy. Slyšim ho asi desektrát za den a bojim se, že ho začnu nekontrolovatelně křičet ze spaní.

Prodavač ve Foot Lockeru na Václaváku je evidentně na čáře. Je hrozně vtipnej, ale musí mít v sobě tak gram, protože svítí jak vánoční stromeček v Rockeffelerově centru. V zápalu hází krabici s mejma botama prodavačce u kasy, která jí dost profesionálně vykrejvá a posílá ho před všema lidma do prdele. Snažim se nevyprsknout smíchy, ale nevykrejvám to.

Václavák je plnej turistů, ale vlastně ani nepamatuju, kdy nebyl. Jdu po Příkopech a ve vzduchu cejtim bezčasí. Přemejšlim, jestli tenhle termín vůbec správně chápu – bezčasí. Sám si ho vykládám jako zoufale dlouhou dobu, kdy se čeká na Něco mezi ničim a jinym ničim. Teda jako dobu, kdy se čeká na něco a neví se vlastně na co. Dalo by se to asi napsat i jako nudná chvíle, ale to by bylo nepřesný. Nudit se totiž člověk může i v době, která bezčasí neni. Bezčasí je ten zasraně dlouhej čas, kdy víte, že na něco čekáte, většinou na nějakou nepopsatelnou změnu, ale víte, že vůbec nevíte, kdy přijde. Stačilo.

U Obecního domu zrovna vyhrává mladej týpek na kytaru Yellow od Coldplay. A fakt mu to jde. Chvíli ho pozoruju a štve mě, že lidi okolo vůbec nezajímá. Lovim po kapsách drobný, ale nemám ani floka. Zasraný karty. Čekám aspoň, až dohraje a tleskám mu. Uklání se. Začíná další písničku. Po prvnim akordu mi je jasný, že to je Wonderwall. Na tu už se mi čekat nechce. Odcházim na Republiku na tramvaj. Do koše u zastávky zvrací pener. Přijíždí dvacet šestka. Přestává pršet.